Moje přítelkynÄ› a já se možná rozejdeme kvůli dÄ›tem. Jsme spolu s přítelkyní skoro 6 let. Vždy jsme si navzájem pomáhali, skoro jsme se nehádali, vždy jsme k sobÄ› byli laskaví a mÄ›li jsme k sobÄ› respekt, a pokud se nÄ›kdy pohádáme, vždy vÄ›ci Å™ešíme přátelsky, s porozumÄ›ním a trpÄ›livostí. Poslední rok a půl jsme diskutovali o tom, že bychom mohli mít dÄ›ti, a jak můžeme posouvat vÄ›ci kupÅ™edu v naÅ¡em vztahu a zaÄít uvažovat o manželství. Jediný problém je v tom, že se opravdu vidím jako otec v budoucnosti, zatímco ona si tím není jistá a více se kloní k tomu, že nechce mít nikdy dÄ›ti. Mnoho lidí mi říkalo, že to je v pořádku a mám být trpÄ›livý, stane se to a nebo že jí mám dát Äas, ona si to rozmyslí, ale vÄ›c je taková, že se v názorech ohlednÄ› dÄ›tí neshodujeme.

MÄ› to mrzí, protože jsem si myslel, že je to ta pravá. NemÄ›l bych problém s tím poÄkat na to, až se na dÄ›ti bude cítit, jenomže ona je pevnÄ› rozhodnutá a Å™ekla, že už ji nic nepÅ™esvÄ›dÄí, že nechce být matka a mít dÄ›ti. Mám chuÅ¥ obÄ›tovat své potÅ™eby a přání stát se otcem, možná by bylo lepší, ale nevím, jak to udÄ›lat… Nevím, jestli by nám to vydrželo. Vždycky jsem si přál být otcem a mít alespoň jedno dítÄ›. Jenže přítelkynÄ› pro mÄ› zaÄala být tak důležitá, že bych uvažoval i o tom, že spolu dÄ›ti mít nebudeme a pořídíme si tÅ™eba psa. Nevím, jak se mám k této situaci postavit, je to pro mÄ› opravdu těžké.

Ale nedokážu si pÅ™edstavit, že bych přítelkyni ztratil a ona by odeÅ¡la za jiným, který by ji nenutil mít dÄ›ti. Mrzí mÄ›, že se v tomhle neshodujeme, protože jsem si dÄ›ti hroznÄ› moc přál. Ale s odstupem Äasu mi pÅ™ipadá, že se asi budu muset rozhodnout. BuÄ budu mít dÄ›ti s jinou ženou a ne se souÄasnou přítelkyní a nebo dÄ›ti mít nebudu a budu s přítelkyní, ale možná budu neÅ¡Å¥astný. Nevím, jak to zvládnu a nedokážu si pÅ™edstavit ani jednu situaci.