Každý z nás naprosto pochopitelně někde žije. A když tam žije, měl by se tam cítit jako doma. Protože má-li někdo žít tam, kde mu není dobře, není mu co závidět. A něco takového nikdo nechce. Takže bychom my lidé měli mít možnost vybrat si místo, kde budeme žít, a tam si pak zařídit život k obrazu svému. Měli bychom tam mít dost hezké bydlení, měli bychom tam mít práci, kde si dost vyděláme, měli bychom tam mít přátele a známé stejně jako dostupné služby, které využíváme. Ale je celá řada lidí, kteří takový dokonalý domov nemají.

Prostě proto, že má každý z nás své potřeby, a tyto se někdy nedaří uspokojovat vzhledem k našim vysokým nárokům nebo nabídce, jež našim představám nevyhovuje. A tak se často smiřujeme s tím, že není náš domov přesně takový, jaký bychom ho chtěli mít. Pořídíme si bydlení takové, na které máme, namísto abychom bydleli tak, jak chceme, případně si pořídíme dokonalé bydlení za nedokonalých podmínek, jako je třeba vzetí si hypotéky a tím pádem dluh na dlouhá léta. A když bydlíme, nemáme vždy takové sousedy, jaké bychom si představovali, musíme někam dojíždět nebo jsou tu jiné nedostatky.

Ale aspoň že bydlíme. A měli bychom si uvědomit, že svět není dokonalý, a radovat se z toho, co máme. Protože je spousta lidí, kteří nemají ani takový domov, jaký máme my, a dali by za něj třeba nevím co. A tak bydlím v obyčejném paneláku, odkud dnes a denně dojíždím do práce. Není to sice dokonalé, ale je to to, co mohu mít. A vzhledem k tomu, že jsem poznal už pěkný kus světa, vím, že je to navzdory všem nedostatkům dobrý domov. A tak jsem si zvykl a užívám si ho. Stejně jako by si ho měl užívat každý. A postupně si ho přetvářím k obrazu svému. Protože jak třeba pravil už Karel Kryl, budiž mu země lehkou: „Domov je to, co si děláme sami, a ne to, co nám někdo udělá.“