Moje pÅ™ÃtelkynÄ› a já se možná rozejdeme kvůli dÄ›tem. Jsme spolu s pÅ™Ãtelkynà skoro 6 let. Vždy jsme si navzájem pomáhali, skoro jsme se nehádali, vždy jsme k sobÄ› byli laskavà a mÄ›li jsme k sobÄ› respekt, a pokud se nÄ›kdy pohádáme, vždy vÄ›ci Å™eÅ¡Ãme přátelsky, s porozumÄ›nÃm a trpÄ›livostÃ. Poslednà rok a půl jsme diskutovali o tom, že bychom mohli mÃt dÄ›ti, a jak můžeme posouvat vÄ›ci kupÅ™edu v naÅ¡em vztahu a zaÄÃt uvažovat o manželstvÃ. Jediný problém je v tom, že se opravdu vidÃm jako otec v budoucnosti, zatÃmco ona si tÃm nenà jistá a vÃce se klonà k tomu, že nechce mÃt nikdy dÄ›ti. Mnoho lidà mi Å™Ãkalo, že to je v pořádku a mám být trpÄ›livý, stane se to a nebo že jà mám dát Äas, ona si to rozmyslÃ, ale vÄ›c je taková, že se v názorech ohlednÄ› dÄ›tà neshodujeme.
MÄ› to mrzÃ, protože jsem si myslel, že je to ta pravá. NemÄ›l bych problém s tÃm poÄkat na to, až se na dÄ›ti bude cÃtit, jenomže ona je pevnÄ› rozhodnutá a Å™ekla, že už ji nic nepÅ™esvÄ›dÄÃ, že nechce být matka a mÃt dÄ›ti. Mám chuÅ¥ obÄ›tovat své potÅ™eby a přánà stát se otcem, možná by bylo lepÅ¡Ã, ale nevÃm, jak to udÄ›lat… NevÃm, jestli by nám to vydrželo. Vždycky jsem si přál být otcem a mÃt alespoň jedno dÃtÄ›. Jenže pÅ™ÃtelkynÄ› pro mÄ› zaÄala být tak důležitá, že bych uvažoval i o tom, že spolu dÄ›ti mÃt nebudeme a poÅ™ÃdÃme si tÅ™eba psa. NevÃm, jak se mám k této situaci postavit, je to pro mÄ› opravdu těžké.
Ale nedokážu si pÅ™edstavit, že bych pÅ™Ãtelkyni ztratil a ona by odeÅ¡la za jiným, který by ji nenutil mÃt dÄ›ti. Mrzà mÄ›, že se v tomhle neshodujeme, protože jsem si dÄ›ti hroznÄ› moc přál. Ale s odstupem Äasu mi pÅ™ipadá, že se asi budu muset rozhodnout. BuÄ budu mÃt dÄ›ti s jinou ženou a ne se souÄasnou pÅ™Ãtelkynà a nebo dÄ›ti mÃt nebudu a budu s pÅ™ÃtelkynÃ, ale možná budu neÅ¡Å¥astný. NevÃm, jak to zvládnu a nedokážu si pÅ™edstavit ani jednu situaci.